• dějinná epocha v evropských i mimoevropských oblastech  = 15/16. st. – 1918

Data považovaná za počátek novověku:

• 1492 = Kryštof Kolumbus objevil Ameriku
• 1485 = v Anglii skončila Válka růží (Lancasterové X Yorkové)
• 1453 = dobytí Konstantinopole Turky = zánik východořímské říše
• 1517 = zveřejnění 95 tezí Martinem Lutherem
• 1526 = bitva u Moháče
• 1640 = začátek občanské války v Anglii

Data považovaná za konec novověku a tedy počátek moderních dějin:

• 1789 = Velká francouzské revoluce roku 1789
• 1918 = konec 1. světové války

Charakteristika novověku (na rozdíl od středověku) :

• doba převratných změn společenského, kulturního a ekonomického charakteru
• výrazný ekonomický růst = zvyšování životní úrovně
• vytváření koloniálních říší = propojování různých částí světa
• technologické postupy ve všech oborech (textilnictví, hornictví, výroba železa atd.)
•  organizace výroby = manufaktury
• výnosnější zemědělská výroba díky novým postupům sázení plodin
• rozvoj osobní svobody a svobodné společnosti jako takové (vznik a rozvoj parlamentarismu, ústavnosti, politický pluralismus, zárodky občanské společnosti)
• rozšířeno vzdělání a kultura
• růst obyvatelstva
• reformace
• deismus a ateismus
• renesance a humanismus
• baroko a osvícenství
• moderní přírodní vědy založené na empirii

Raný novověk = období renesance a humanismu, protestantská a katolická reformace, třicetiletá válka, feudalismus nahrazen absolutismem, rozvoj kapitalismu

Vrcholný novověk = průmyslová revoluce a industrializace (Anglie a Franci), velké národní revoluce (1789, 1830, 1848), vznik a rozšiřování koloniálních říši

Reformace

• znovuobnovení, snaha po nápravě poměrů v křesťanství
• v průběhu reformace se vytvořily protestantské církve
• opravné snahy se objevily už dříve: Katharové, Albigenští, Valdenští, mystikové jako Tomáš Kempenský, pokusy z církve samotné = františkáni, dominikáni, koncily v Pise (1409), v Kostnici (1414-1418), v Basileji (1431-1449)

Příčiny

• rozpor mezi Biblí a tehdejší církevní praxí
• úpadek kněžstva a papežství
• papežství ignorovalo nebo potlačovalo kritiky poměrů a navíc si přisvojovalo nárok na vládu nad národy, říšemi, panovníky
• spornou byla otázka odpustků, kterou jejich kritici označovali za kupčení se spásou
• hlasy po samostatnosti a jednotě národů a států

Představitelé:

• Německá reformace – Martin Luther – působil ve Wittenbergu – základ luterské (evangelické) církve = církev augsburská, radikál Tomáš Munzer
• Švýcarská reformace – Ulrich Zwingli – působil v Curychu – založení reformované církve = církev helvétského vyznání, Jan Kalvín – působil v Ženevě – kalvinismus = důraz na mravní život
• Anglická reformace –  vliv Jindřicha VIII – evangelická církev ve spojení se státní mocí – anglikanismus (puritáni)

Německo

• počátek reformačního procesu – 31. říjen 1517, kdy Martin Luther – augustiniánský mnich – uveřejňuje svých 95 tezí (přibil je na vrata chrámu ve Wittenbergu)
• obsah tezí: proti odpustkům, papeži, církevnímu majetku, pro jednoduché bohoslužby v němčině

Cílem Martina bylo vyvolat akademickou diskuzi, jeho myšlenky se velmi rychle roznesly a vzbudily obrovskou pozornost.

Řím označil teze za kacířské a vyzval Martina k jejich odvolání. Jeho spisy se pálí. Luther reaguje spálením papežské buly a vydáním dalších spisů, ve kterých odmítá autoritu papeže a koncilů a žádá církevní reformy.

• 1521- uvalení církevní klatby, následuje předvolání před říšský sněm ve Wormsu, na kterém Luther odmítne své učení odvolat, pokud nebude přesvědčen svědectvím Písma = císař Karel V. vydává Wormský edikt, který zůstal v platnosti během celého života reformátora. Jeho obsahem byla říšská klatba proti Lutherovi a zákaz jeho učení. Luther se uchýlil na hrad Wartburg (zde přeložil bibli do němčiny)
• pod vlivem Luthera vypukají 1521 prakticky v celém Německu náboženské nepokoje s centrem ve Wittenbergu – Němci přecházejí houfně na novou víru, mniši a jeptišky opouštějí kláštery ALE proti radikálním projevům reformace (obrazoborectví a selským nepokojům) Luther ostře vystupuje
• Německá selská válka 1524 – 1526 – v čele Tomáš Munzer – přepadávání panských sídel, vypalování hradů a klášterů, povstalci poraženi – Munzer popraven
• 1526 ve Špýru rozhodnutí, že se volba náboženství přenechává autonomii zeměpánů ALE již 1530 zrušeno = Evangelické stavy na svou obranu zakládají šmalkaldský spolek –  šmalkadská válka 1546 – 1547 – protestanti poraženi a pronásledováni
• 1555 augsburský náboženský mír – „čí panství, toho náboženství“ = zrovnoprávnění obou náboženství na území Německa – faktické uznání rozdělení církve
• učení Martina Luthera se velmi rychle rozšířilo: Č. země, Slovensko, Dánsko, Norsko, Island, Švédsko, Finsko, Nizozemí, Anglie, Francie, Švýcarsko, Uhry, Polsko aj.

Švýcarsko

• Ulrich Zwingli -1522- reformace v Curychu – městská rada souhlasí s evangelickým kázáním, postupně dochází k odstranění domněle nebiblických elementů v církevním životě, je doprovázeno i obrazoborectvím
• napjatá situace vyústila v občanskou válku –1531 Zwingli umírá v bitvě u Kappelu -jeho následovník Heinrich Bullinger
• 1533 přichází do Švýcarska Jan Kalvín, pronásledovaný ve Francii pro své protestantské názory. Své učení shrnuje v publikaci Instituce  – zavádí radikální reformaci – vypovězen – po návratu pokračuje v budování teokracie (propojení náboženství s politikou). Kalvín dále učil o predestinaci (předurčení člověka ke spáse nebo zavržení) a postavil se proti učení přeměny chleba a vína na Kristovo tělo a krev (při mši)

Francie

• vláda humanistického panovníka Františka I., který však pronásledoval  luterství
• působili zde reformátoři Lefevre, Farel a Kalvín – jeho přívrženci = hugenoti
• 1572 bartolomějská noc – hugenoti vyvražděni na podnět Kateřiny Medicejské
• 1598 vydán Edikt nantský – Jindřich IV. Navarský smiřuje katolíky a hugenoty

Anglie

• vláda Jindřicha VIII. z dynastie Tudorovců – reformací chtěl oslabit vliv i majetek katolické církve – založil anglikánskou církev (puritáni) a prohlásil se její hlavou.
• vláda Jindřichovy dcery Alžběty: AN se dočkala největšího rozmachu = rozvoj renesance, hospodářský vzestup (Anglie = dílna světa), rozvoj námořnictví a organizace objevných plaveb, založení Východoindické společnosti, rozvoj věd a šíření knihtisku

Česká reformace

• počátky již za Jana Husa, vznik církve husitské, vznik Jednoty bratrské
• nástup Habsburků na český trůn – podporují katolickou církev
• vznik sekty habrovanských a příchod novokřtěnců z Rakous a Německa
• 1555 ANS – v celé říši, tedy i v Čechách, přijata zásada „čí je vláda, toho je i náboženství.“ – platila na úrovni šlechtických panství, kde fary a kostely byly obsazovány kněžími té náboženské orientace, kterou vyznával majitel panství. Poddaní pak museli prakticky přijmout víru svého pána.
• 1575 byla vydána Česká konfese – kompromis protestantů – společné články víry, na nichž se dohodli luteráni, novoutrakvisté i čeští bratři ­- potvrzovala a upravovala náboženské záležitosti v českých zemích.
• 1609 Rudolfův Majestát – nikdo nesmí být nucen proti své vůli k žádnému náboženství
• v Broumově a v Hrobech si evangeličtí občané německé národnosti vystavěli na statcích broumovského opata a pražského arcibiskupa dva protestantské kostely, což vyvolalo rozepře. – Česká reformace vrcholí stavovským povstáním proti králi Ferdinandovi II., bitvou na Bílé hoře a vznikem Třicetileté války

Protireformace

• katolická církev reagovala v různých zemích na šíření reformace různě, ačkoli věděla, že nápravu potřebuje (svolány koncily v Pise, Kostnici, Basileji – viz. Výše) – obnova středověké inkvizice, založení Jezuitského řádu = Tovaryšstvo Ježíšovo – založeno Ignácem z Loyoly 1534 – zpočátku polovojenská organizace, hromadně pálili protestantské knihy
• Tridentský koncil – 1545 – reagoval na reformaci = jasně vymezil katolickou nauku o spáse,  ospravedlnění a svátostech, zasadil se o sjednocení liturgie v římskokatolické církvi a omezil rozdílné místní praxe, připravil reformu církevní správy

Výsledky reformace:

Reformace přispěla k rozvoji národních kultur. Důrazem na vnitřní zbožnost podnítila důvěru jednotlivce v sebe sama a otevřela cestu ke kapitalismu.