Ostatní

Tabulka směrů

Název:	Definice:
Kultura raného středověku	6. – 12. století v Evropě působil vliv několika kultur: islámská kultura Pyrenejský poloostrov s centry v Cordóbě a Seville + Východní Středomoří byzantská kultura Cařihrad (dnešní Istanbul) ruská kultura Kyjev, Moskva, Novgorod
Románská kultura (od slova Róma = Řím)	napodobuje kulturu starověkého Říma – závislá na římských vzorech vznikla v Itálii a rozšířila se do Evropy nezasažené jinými kulturami projevovala v písemnictví, v hudbě, v architektuře, sochařství i v malířství hlavní nositelé kultury byli duchovní (klérus) = jediná vzdělaná vrstva raného středověku při klášterech a biskupstvích vznikaly školy určené pro šlechtice – budoucí duchovní základem vzdělání: gramatika (latina starých antických autorů) + rétorika (vyjadřovat se) + dialektika (logika – část filozofie) univerzálním jazykem vzdělanců byla latina při klášterech vznikala skriptoria (dílny, kde se opisovaly knihy – nejprve s náboženským tématem, později i antická díla) literární díla výhradně s náboženským obsahem a určená k náboženským obřadům
Písemné památky	egendy– panonské (o životě Konstantina a Metoděje) o sv. Václavovi a sv. Ludmile anály (letopisy) – annus = rok kroniky (12. století)- Kosmova kronika česká Kronika Franků (Řehoř z Tours) Kronika Anglů (Beda Ctihodný) Kronika Nestorova aneb pověst dávných časů eposy – Alexandreida (o Alexandru Makedonském „Velikém“) V hudbě vznikaly latinské písně (zpěvy mnichů v klášterech) – Hospodine, pomiluj ny! V malířství vznikaly iluminace, miniatury, psaly se ozdobné iniciály a tvořily se fresky (nástěnné malby – malovalo se do čerstvé omítky =it. fresco = čerstvý).
Románská architektura	V době vzepětí křesťanské ideje po roce 1000 vznikla stavební horečka související s rozmachem klášterního života – šiřitelem románského slohu je tedy církev Středisko nové kultury – Clune = benediktýnský jihofrancouzský klášter – „svět ze sebe setřásá hadry, aby se oděl bílým hávem kostelů“ Hlavní znaky: velká hmotnost a malá členitost (tvary: hranol a válec) hl. stavební materiál KÁMEN půdorys ve tvaru kříže + oltář, pod nímž se nachází krypta masivní kamenné zdi kopule apsidy a lizény malá okna s typickým půlkruhovitým obloukem – někdy i sdružená kruhovitá okna vyplněná rozetami (ornamenty ve tvaru květu růže) okenní i dveřní prostory (portály) malé křížová nebo valená klenba boční chrámové lodě věž malá věžička pro zvonek = lucerna zdobené sloupy či pilíře – krychlová hlavice s figurálními motivy uvnitř zdivo omítnuto, zvenčí kvádříky holé Druhy staveb: rotundy s kruhovým půdorysem – jednolodní i vícelodní – zdobeny vlisy baziliky – lichý počet lodí kláštery, paláce, kupecké domy, hrady, mosty, špitály a jiné kamenné stavby Světové památky románského slohu šikmá věž a dóm v Pise chrám ve Florencii chrámy v Pávii, Modeně, Miláně chrám sv. Marka v Benátkách chrámy v jižní Francii chrámy v Německém Porýní (Kolín, Worms, Mohuč, Špír, Trevír) rotunda opatství ve Fontenay České a Moravské památky v románském slohu chrám ve Staré Boleslavi kostel v Doksanech, kostel v Milevsku rotunda sv. Jiří na Řípu rotunda sv. Martina na Vyšehradě bazilika sv. Jiří na Pražském hradě rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě (nástěnné malby zachycující rodokmen Přemyslovců
Gotická kultura a architektura (13. – 15. st.)	vzniká ve 2. pol. 12. st. ve Francii a rozšířila se do celé Evropy k nám pronikala zhruba od 2. poloviny 13. století (řád cisterciáků) a datujeme ji přibližně až do roku 1470 gotika se snažila vystihnout křesťanské chápání světa a vyjadřovala vzrostlé sebevědomí církve Gotická architektura: velmi složitá a členitá – vertikálně = svisle = do výšky = výška měla poukázat na cestu k Bohu Znaky: křížová klenba – vytvářela někdy velmi složité tvary = hvězdice, sítě, vějíře atd. (románská válená klenba tedy nahrazena křížovou) lomený oblouk (sepnuté ruce) – u dveří, oken, portálů důmyslný opěrný systém tvořený ze šikmých kleneb, které rozváděly oporu celé stavby – díky němu mohly být zdi mnohem tenší filiály (dlouhé štíhlé věžičky) s kraby, kytkami nebo chrliči (odvádějící vodu z okapu) balustrády rozety (kružby) vitráže – obrazy z barevných skel sochy – plastiky světců, nástěnné malby, malované deskové oltáře Gotika Hlavní stavební prvek: kámen, cihly Typy staveb: farní kostely, katedrály, hrady, tvrze, měšťanské domy, lázně, klášterní hospitaly, městské školy, radnice, mosty katedrály měly půdorys kříže, klenby uvnitř podpírány sloupy a pilíři často uvnitř obsahovaly věnec kaplí u nás Chrám sv. Víta v Praze, Týnský chrám, chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, v Paříži katedrála Notre Dame, ve Vídni Svatoštěpánský chrám, katedrály v Remeši, Amiensu, Štrasburku, v Seville, v Kolíně nad Rýnem hrady měly čtvercovité nebo válcovité věže – opatřeny střílny ochranné prvky hradů – cimbuří, boční věže, hradba, vodní příkopy, padací most hrady Zvíkov, Karlštejn, Křivoklát, Bezděz, Pernštejn, Špilberk, Rábí aj. další stavby: klášter v Předklášteří u Tišnova, měšťanské domy v Kutné Hoře gotická města: Kutná Hora, Písek,Nymburk, Tábor, Plzeň, Český Krumlov aj. nejvýznamnější stavitelé: Matyáš z Arasu, Petr Parléř, Benedikt Ried autor maleb na dřevěných deskách Mistr Theodorik Gotické sochařství a řezbářství vyznačuje se především zdobením oltářů materiál dřevo a kámen. esovité prohnutí figur a řasením roucha vznikla nádherná zlatnická a kovotepecká díla vynikli jihočeští řezbáři Mistr vyšebrodský a Mistr třeboňský Literatura v období gotiky po roce 1200 se začaly psát knihy a úřední písemnosti nejen latinsky, ale také v národních jazycích kroniky Dalimilova, Zbraslavská Petra Žitavského, Husitská Vavřince z Březové výzdoba psaných a malovaných knih, písmo, stejně jako střih módních oděvů. V Čechách se gotika dělila na přemyslovskou (raná gotika), lucemburskou (vrcholná gotika) a vladislavskou (pozdní gotika).
Renesance	umělecký sloh a historická epocha trvající od 14. – 17. st. vyznačoval se zesvětštěním, individualismem a návratem k antice pojem znovuzrození (rinascenza) poprvé užit pro období rozkvětu umění a vědy italským historikem Giorgio Vasarim v roce 1550 počátky kladeny do severní Itálie 13/14st. kolébkou jednoznačně město Florencie, dále Benátky, Pisa, Janov, Siena, Lucca, Ferrari, Mantova, Bologna , kde vzkvétal námořní obchod a bankovnictví = města se postupně vymanila z nadvlády šlechty a biskupů a formovala se jako samosprávné celky – komuny hospodářská prosperita vedla k rozvoji stavitelství a výtvarného umění typický rys pro Itálii té doby: boje mezi guelfy (odpůrci Sv.ř.ř.n.r. a císaře) podporováni papežem X ghibelliny (přívrženci císaře) Typické rysy renesance: antropocentrismus = důraz na člověka, na lidský rozum, poznání a pozemský život Renesanční člověk se vymaňuje ze středověkého způsobu myšlení – zájem od Boha se obrací směrem k člověku samému individualismus = člověk se stává všestranně rozvinutou osobností – vznikají životopisy, vlastní podobizny malířů, umělci na rozdíl od středověku podepisují svá díla. humanismus = návrat k antice a antické kultuře vědecký základ umění – spousta umělců se zabývala anatomií, optikou, technologiemi, které pak užívali ve své tvorbě. Typickým příkladem je užití perspektivy v malbě a kresbě či odlévání soch z bronzu. realismus – objevují se scény ze „všedního života“ – vzniká např. novela (povídka ze života obyčejných lidí) nebo komedie inspirovaná životem rolníků. zesvětštění nacionalizace umění – širší užití národních jazyků = postupný rozvoj NO sběratelství – snaha co nejlépe poznat antický svět prostřednictvím hmotných památek mecenášství – umění se stává politickou zbraní a prezentace bohatých – např. papežové Martin V., Eugen IV. nebo Mikuláš V., dále v Milánu Filippo Maria Visconti, Francesco Sfortza, v Neapoli Alfonz V. Aragonský nebo Ferdinand I. Aragonský. Jednotlivé fáze renesance: trecento (14. století – především počátky renesančního umění ve Florencii) Dante Alighieri spis Monarchie – o vizi obnovy římského impéria Božská komedie Cola di Rienzo Francesco Petrarca – básník Giovani Boccacio – Dekameron Výtvarné umění: Giotto di Bondone, Simone Martini quattrocento (15. století – rozšíření renesančního umění po celé Itálii) Filippo Brunelleshi – stavitel Leon Battista Alberti – stavitel: římsy, sloupy, pilastry cinquecento (16. století – rozšíření do Záalpí) malíř Masaccio malíř Leonardo da Vinci – Mona Lisa architekt a malíř Rafael Santi – Sixtínská Madona básník, sochař, malíř Michelangelo Buonarroti – David, Mojžíš, Stvoření Světa, Poslední soud architekt Bramante – chrám sv. Petra sochař Donatelo Tizián Gentile Bellini Společenské postavení umělce Mona Lisa Během renesance se změnilo postavení umělce. Umělci vystupují z anonymity. Ve středověku umělce jako individualitu neznáme. Jsou považováni za řemeslníky a obvykle nepodepisují svá díla (proto jsou dnes označováni dle svých nejvýznamnějších děl, např. Mistr vyšebrodského oltáře)… Malířství do značné míry se udržuje tematika náboženská mytologie z antického umění scény z každodenního života – nově některé žánry, např. portrét, krajina nebo zátiší v malbě se začíná užívat trojrozměrnost a perspektiva – malíři se naučili pracovat s prostorem a vyjadřovat jeho hloubku větší užití barev pro vyjádření stínu (např. da Vinci v Madoně ve skalách) zvláštní a odlišnou roli od středověku hraje kresba – slouží ke studiu skutečnosti pro vylepšení obrazu (typické jsou skicy vytvořené Leonardem da Vincim studující např. svalstvo a pohyb koně, rysy lidských tváří a vyjádření různých emocí) Sochařství navazováno na portrétní sochařství císařského Říma – busty význačných osobností poprvé volně stojící sochy – umělci dokážou úspěšně vyjádřit expresivním zobrazením emoce v obličeji, gesty či zřasenou drapérií jezdecké sochy Architektura inspirace antickými stavbami typické stavby: chrámy, světské paláce – zámky, městské a předměstské vily, radnice, školy, lázně, kašny, zahrady aj. Florentský dóm, chrám sv. Petra v Římě, zámky na Loiře ve Francii, Pražský hrad – Letohrádek královny Anny, Letohrádek Hvězda, Míčovna, Matyášova brána, městečko Český Krumlov, Telč, Pardubice, Litomyšl, květná zahrada v Kroměříži aj. prostornost, světelnost, pohodlnost a pohlednost typické znaky: široká obdélníková zdvojená okna, sloupořadí dle římské architektury, klenba, kupole, samostatná schodiště, výzdoby fasády (sgrafito), tapisérie (tkané nástěnné koberce), táflování (obkládání stěn a stropů dřevem s reliéfy), intarzie (vykládání dřevěného nábytku) materiál: mramor, kámen a cihly Literatura objevuje se komedie, tragédie či pastorála. předlohy většinou římského původu oblíbené žánry: sonet, traktát, polemika, dopis, objevují se cestopisy, životopisy a pedagogické spisy příklon k národním jazykům důležitý moment: vynález knihtisku r. 1450 – umožnil rozvoj knižního trhu – Johannes Gutenberg
Humanismus	označuje různé myšlenkové směry a postoje zaměřené na člověka, lidství a lidstvo inspirované starověkým Řeckem výchova podle antické kalokagathie postoj, který vychází z uznané hodnoty každého lidského života = „…lidský život má nekonečnou cenu, protože v něm jde o věčnost, o níž každý člověk rozhoduje tím, jak jedná a žije…“ „… aby mohl člověk zodpovědně vést svůj život, potřebuje svobodu…“ „… k ceně života přispívá krása, kterou lze vidět a slyšet…“ = snaha dosáhnout ideálu krásy a umění člověk se už nechápe jako součást rodu, kmene nebo obce, ale jako samostatná bytost s vlastní duší proti různým partikularismům, rasovým, jazykovým, národním nebo náboženským pochopení pro přírodu, smyslové poznání, studium latinské filosofie a řečtiny nová orientace vědy: rozvoj fyziky, astronomie i biologie myšlenky novodobého humanismu vedly k bojům o národní svobodu Představitelé: Erasmus Rotterdamský (Nizozemsko) Lorenz Vallo Nicollo Machiavelli Marsilio Ficino (Itálie) Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic Gerardus Mercator (Belgie) Mikuláš Kusánský Michel de Montaigne (Francie) Thomas More (Anglie) Francesco Petrarca (Itálie) François Rabelais (Francie) René Descartes (Francie) John Locke (Anglie) Baruch de Spinoza (Nizozemsko) Astronomie: Mikoláš Kusánský M. Koperník J. Kepler Galileo Galilei Giordano Bruno François Rabelais (Francie)
Manýrismus – umělecký směr	pochází od italského slova „maniera“ – styl, způsob během 16. století se manýrismus usazuje a rozkvétá na panovnických dvorech celé Evropy – v Praze za vlády Rudolfa II. nspiruje avantgardy v 19. a 20. století libuje si v grotesknosti, hravosti, optických klamech odmítá renesanční zákony proporcí, perspektivy a harmonie a vytváří subjektivní představu o věcech = zobrazuje krajiny a lidi, jak je autoři vidí svým vnitřním zrakem, nikoliv podle skutečného zjevu obrazy měly mimořádnou perspektivu největším španělským manýristou byl El Greco – odmítal malovat podle skutečnosti další představitelé: Jacopo Tintoretto, Giorgio Vasari, Adrian de Vries, Federico Zuccari v Praze – Giuseppe Arcimboldo – groteskní fantazie, podobizny skládající se z malovaných zvířat, květin, ovoce a předmětů komponovaných do podoby lidské hlavy, navrhoval kostýmy Manýrismus
Baroko – umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě 1600 – 1750	vzniklo na přelomu 16/17. st. v Itálii vrchol prožívalo v polovině 17. století hlavně ve Španělsku a v Itálii, v Čechách až na přelomu 17/18. st. baroko je spojeno s rekatolizací = snaží se vyjadřovat její cíle název baroko je odvozen od portugalského slova „parola barroca“ – nepravidelná perla = bradavice = původně byl tento název názvem hanlivým a posměšným = umělecký sloh nevkusný, přemrštěný v 19. st. dokonce nazýváno posměšně „sloh copový“ a „sloh parukový“ Baroko vyjadřuje citovost, povznesení k Bohu, směřování k věčnosti, v 18.st. vyjadřovalo zkušenosti člověka zmítaného náboženskými válkami. Architektura V architektuře baroko dělíme na dvě linie: klasicizující baroko – navazuje na renesanci a později přechází do klasicismu = konec 18.st. dynamizující baroko – vyjadřuje pohyb, deformaci přímých linií, odpoutává se od renesance a antiky (např. chrám sv. Mikuláše v Praze) půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips pro znázornění nekonečna častým architektonickým prvkem kopule barokní stavby bývají masivní, monumentální a symetrické = snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost vnitřní napětí a nadsázka průčelí bylo zdobeno pilíři, polosloupy (pilastry), sochami (andílci, atlanti podpírající balkóny a okna) kostely měly působit jako obraz nebe přenesený na zem stavělo se z barevného mramoru a z napodobenin mramoru, časté bylo zlacení a štukatérská výzdoba paláce, zámky, kostely, kašny Nejznámější barokní stavitele patří bratři Diezenhoferové – Kryštof (sv. Mikuláš na Malé Straně) a Kilián (letohrádek Amerika, kostel v Karlových Varech). Další stavitelé: Carlo Lurago – začal stavět Klementinum Giovanni Santini (barokní gotika) Bernini – postavil kolonádu před chrámem sv. Petra ve Vatikáně Fischer z Erlacku – architekt zámku Schönbrunn a kostela sv. Karla Boromejského ve Vídni Četné barokní stavby se nacházejí též ve Drážďanech, v Berlíně, v Ruském Petrohradě a též v Londýně (katedrála sv. Pavla, kterou po velkém požáru Londýna znovu postavil Christopher Wren) Malířství nejčastěji zastoupeny fresky (nástěnné malby) v obrazech technika šerosvitu (hra světel a barev) náměty se vybíraly většinou z náboženství nebo z mytologie, malovaly se též portréty či krajinomalby, postavy vyjadřují duševní hnutí, city a rozporuplnost doby představitelé českého barokního malířství: Karel Škréta (oltářní obrazy a portréty), Václav Hollar (rytiny – pohledy na Prahu), Petr Brandl (oltářní obrazy – v Manětíně, chrámu sv. Víta, Kuksu…), Jan Kupecký (světoznámý portrétista), Václav Vavřinec Reiner (autor fresek) a Norbert Grund (krajinomalba). ve světě : Velasquez (Šp., zpodobňoval královskou rodinu Filipa II.), Murillo, Tizian, Tintoretto, Rubens, Rembrandt a Velmelr van Delft Hudba v hudbě převládla melodie podporovaná harmonií, dříve vedoucí lidský hlas ustupoval harmonii s instrumentální složkou polarita sopránu a basu zpěvnost a emocionální působivost příchod opery nejznámější barokní hudebníci: italský skladatel Claudio Monteverdi (1567 – 1643), Georg Friedrich Händel , Johann Sebastian Bach čeští představitelé: Adam Michna z Otradovic, Pavel Josef Vejvanovský, Jan Dismas Zelenka, Bohuslav Matěj Černohorský a Šimon Brixi Literatura okrasný jazyk plný metafor, bohatých adjektiv a obsahových oklik v ději sledujeme napětí, boj, pohyb, dramatické zápletky, kontrast a překvapení, „hororové scény“, hluboká citová pohnutí a smysl pro nadpřirozené síly – např. anglický básník John Milton – Ráj ztracený, Ráj získaný
Romantismus 18/19. st. – pol. 19. století	myšlenkové hnutí a jeden z hlavních směrů ve výtvarném umění, hudbě a literatuře rozrušoval hodnoty, které přineslo osvícenství a klasicismus – byl proti přísným pravidlům klasicismu a hlásal tvůrčí svobodu umělce zdůrazňoval cit, vášně, fantazii (nespoutaná obrazotvornost) , mystérium, tajemství a vůli zájem o dějiny – vyzdvihoval hodnoty středověku – obdivoval středověké rytíře, středověké mýty, pověry, přírodu, lidové písně, pohádky obdivoval ORIENT zdůrazňoval člověka jako jedince – tedy i zaměření na jeho psychiku ve výtvarném umění a v architektuře romantismus reprezentován historismem ARCHITEKTURA napodobovány dřívější stavitelské slohy = neogotika a novorománský sloh, dále architektonický vznikaly romantické zahrady s romantickou architekturou (umělé zříceniny, chrámky, poustevny, napodobeniny tureckých věží ap.) zámek Lednice (novogotický sloh), zámek Nový Světlov (anglická tudorovská gotika) SOCHAŘSTVÍ rozvoj pomníkové tvorby MALÍŘSTVÍ rozvoj krajinářství – náměty ze středověkých dějin i ze současnosti (osvobozenecké války) inspirace přírodou, hudbou, divadlem, literaturou i světem pohádek a idealizovaným vnímáním Orientu nejvýznamnější malíři: W. Blake, E. Delacroix, C. D. Friedrich, v českých zemích bratři Mánesové, J. Navrátil (Vodopád na vesnici) F. Tkadlík, … HUDBA operní tvorba: (Charles Gounod, Giacomo Meyerbeer (Francouzi), Carl Maria von Weber a Richard Wagner (Němci), Gioacchino Rosini, Giuseppe Verdi (Italové), symfonická a sonátová skladba: Ludwig van Beethoven, klavírní díla: Franz Schubert, Robert Schumann, Frederyk Chopin, Ferenc Liszt, Michail Ivanovič Glinka Ženská móda Ženy nosily rozevláté sukně ve tvaru kužele. Pod sukněmi bývalo mnoho spodniček. Šaty se vyznačovaly úzkým pasem se sepnutým korzetem. Aby byl pás ještě hubenější, tak byl oděv v ramenou více rozšířený. Často nosily velké klobouky zdobené umělým ovocem nebo květinami. Vlasy byly často složité a sepnuté. Na plesy nosily hedvábné dlouhé rukavičky, šály a vějíře. Mužská móda Muži nosili frakový kabát, který měl pestré a syté barvy. Pod kabátem mívali kostkované vesty. Kalhoty byly dlouhé a především jiné barvy než kabát. V zimě si oblékali dlouhé pláště s několika límci. Těmto kabátům se říkalo carriky. Ke kabátu nosili špacírku (hůlku) s cylindrem na hlavě. Jejich mužnost podtrhoval knír a postranní licousy.
KLASICISMUS 18. -19. století	Klasicismus (neoklasicismus či empír neboli biedermeier) je poslední umělecký sloh (po něm následují pouze umělecké směry) vznikl ve Francii na královském dvoře „krále Slunce“ , ale na scénu nastupuje až za VFR první fáze klasicismu je také často nazývána barokní klasicismus – historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka rokoko se od klasicismu do jisté míry odvrací hlavní znaky: střídmost a jednoduchost, mnoho vzorů z antiky, striktní pravidla zdůrazňuje rozum člověka = racionalismus a ideály o pravdě, lásce a kráse René Descartes: „Myslím tedy jsem“ Stavitelství trojúhelníkové štíty, rovné linie, antické bílé sloupy, jednoduché pastelové fasády staví se účelové budovy jako: banky, úřady, nemocnice, divadla, kasárna, školy, budují se francouzské parky a zahrady – cestičky, altánky, aleje, vodotrysky, stromy stříhány do geometrických tvarů napodobování starořeckých či starořímských staveb u nás Františkovy lázně, Teplice, Karlova studánka, Stavovské divadlo v Praze, brněnská Reduta, zámek Kačina, meternichův zámek v Kynžvartu, zámky v Hradci nad Moravcí, v Kostelci nad Orlicí, v Boskovicích, Lednice, Kozel Malířství Jacques Louis David – plátno „Zavražděný Marat“ – oslavoval republikánské ctnosti, „Napoleonův přechod Alp“, „Korunovace císařovny Josefíny“ Sochařství napodobována antická díla – Antoine Houdon (Francouz), Antonio Canova (Ital), Bertel Thorvaldsen (Dán), Francois Rude – ozdobil plastikami Vítězný oblouk Literatura dává důraz na řád a morálku, podporuje absolutismus, vznikají literární salóny a literární akademie kvete hlavně tvorba dramat, komedií, bajek, hymen, ód, eposů – náměty z antiky Molière , Pierre Corneille, Jean Racine, Jean de la Fontaine, Carlo Goldoni Hudba pohodová, zábavná, odpočinková, jednoduché melodie opera, symfonie, melodrama, sonáta Ludwig van Beethoven, Josef Haydn, Antonio Salieri, Mozart, Jan Křtitel Vaňhal, Josef Mysliveček, synové Johana Sebastiana Bacha Empír klasicistní sloh francouzského císaře Napoleona I. uplatnil se především v architektuře a ve výzdobě pařížských budov a sloupů vůdčí styl interiérů – nábytek, mahagonové dřevo, ozdoby starověké mytologie pravidelné linie, symetrie, uspořádání jednotlivých prvků do harmonického celku
STYL SECESE – 1900	poslední z univerzálních mezinárodních výtvarných slohů, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života – malba, sochařství, dekorace, užité umění, bytové zařízení, vitráže vytvořila módu a životní styl na konci 19. a začátku 20. st. a zapsala i do tváře mnoha evropských měst jako Praha, Paříž, Vídeň, Mnichov nebo Berlín ve Francii se nazývá Art nouveau, v Německu Jugendstil secese vznikala v době, kdy průmyslový brak začal pronikat do všech oblastí života a jako reakce proti průmyslové civilizaci, která se dovolávala návratu k řemeslné výrobě, považované za lék proti ošklivosti hlavní znaky: ornamentálnost, plošnost, plynulá vlnící se křivka, záliba v neobyčejných barvách, princip harmonie a kontrastu, estetické využití rozličných materiálů využívá přírodní tvary: listy, květy, lidské a zvířecí tělo Literatura se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako symbolismus a dekadence – představitelé v Česku: Otokar Březina a Jiří Karásek ze Lvovic Architektura Belgičan Victor Horta (Dům Tasselových v Bruselu), Francouz Hector Guimard (vstupy do pařížského metra), Češi Antonín Balšánek a Osvald Polívka (Obecní dům v Praze) Výtvarnictví Čech Alfons Mucha (plakáty, cyklus obrazů Slovanská epopej, návrhy šperků a nábytku), Rakušan Gustav Klimt (dekorativní malby, plakáty) a český sochař František Bílek představitelé užitého umění: Francouz Émile Gallé (skleněné vázy), Angličan Charles Rennie Mackintosh (bytové zařízení) a mnozí další