1848 se Evropa rozhořela plamenem revoluce. Revoluce se zúčastnili studenti, měšťané a dělníci. Liberálové, nacionalisté a republikáni spojili své síly.

Příčiny

1. snaha odstranit robotu = posunout vývoj od feudalismu ke kapitalismu
2. nespokojenost s politickým uspořádáním po Vídeňském kongresu = nespokojenost s absolutismem
3. boj proti starému režimu – za práva člověka a občana
4. existence politických směrů a síla nové vrstvy – buržoazie = drobní vzdělaní měšťané
5. vzrůst národního cítění  a to zejména utlačovaných národů v Habsburské monarchii
6. národní požadavky v Itálii a Německu = snaha o sjednocení
7. sociální konflikty, sociální neklid – spjat se zhoršováním podmínek – nezaměstnanost, dále neúroda (zejm. brambor = jídlo lidu) => zvyšování cen => všeobecná nespokojenost

Průběh

Itálie

• revoluce v Itálii začala v lednu 1848 povstáním na JIHU na Sicílii v hlavním městě – Palermu proti vládě Bourbonů (proti absolutismu)
• ve stejné době vypuklo povstání na SEVERU proti rakouské nadvládě v Benátsku a Lombardii – povstalci se spoléhali na pomoc papeže a Neapolska a na Premont (zde vládli také Italové)  ALE odmítli pomoc dobrovolnického lidového vojska vedeného Giuseppem Garibaldim
• v Benátkách, ve Florencii a Římě dokonce vyhlášena ústava = revoluce v Itálii byla poražena kvůli nejednotě
• nejvýznamnější bitva revoluce v Itálii U Custozzy: RAK (velitelem rakouské armády byl Václav Radecký) X sardinský král Karel Albert = Benátsko a Lombardie zůstaly v rukou Rakouska => Itálie roku 1848 nesjednocena = sjednocena až roku 1871
• Giuseppe Garibaldi (1807 Nice-1882 ostrov Caprera)  – symbol národního obrození a sjednocení Itálie, vůdce vlastenců v partyzánské válce proti rakouské a francouzské armádě na území Itálie v letech 1848-49
  • Již v 10 letech se stal námořníkem obchodní lodi Constanza. 1832 povýšen na kapitána.
  • V Marseille se seznámil s G. Mazzinim. S jeho pomocí se Garibaldi stal vůdcem hnutí Mladá Itálie (tajná politická organizace, usilující o sjednocení Itálie). 1834 Mazzini připravoval savojskou výpravu do Piemontu, kterou pověřil Garibaldiho, ale toto tažení dopadlo neúspěšně. Uprchl do Marseille a posléze do Jižní Ameriky. 1835 – 1848 se účastnil revolučních bojů za nezávislost jihoamerických republik (Uruguaye a Brazílie), posléze se vrátil do Itálie a během revoluce 1848 stál v čele partyzánské války, bránil Řím před Francouzi. Nakonec Italové prohráli kvůli nedůvěře Mazziniho ke Garibaldimu. Garibaldi tedy opustil Řím.
  • On a jeho posádka začali být pronásledováni na moři. Byli nuceni přistát. Garibaldi však nebyl schopen pořádné organizace kvůli kritickému stavu jeho ženy, která ještě ten den zemřela. Poté Garibaldi uprchl sám před pronásledovateli, ale byl zatčen a uvězněn v Janově.
  • Později uzavřel spojenectví s Francií, protože si uvědomil, že ke sjednocení země dojde pouze za pomoci zvenčí.
  • V roce 1859 bojoval s Rakouskem jako piemontský generál ve službách krále Viktora Emanuela II.1860 vedl lidové povstání na Sicílii a dobyl Neapol, tím pomohl svrhnout vládu Bourbonů a sjednotit Itálii. 1866 bojoval v řadách Italské armády proti Rakousku. Účastnil se prusko – francouzské války na straně Francie a byl zvolen do francouzského Národního shromáždění.
  • Poslední roky života žil v bídě.
• 4 „otcové“ italské vlasti jsou považováni: Cavour (ministr Sard. Království), Mazzini, král Viktor Emanuel II a Garibaldi

Francie

• od revoluce 1830 vznikly dva směry opozice: 

1. 1. liberální buržoazie (požaduje pouze volební reformu)
   2. radikální buržoazie (drobná buržoazie a inteligence = požadují změny i pro dělnictvo)

• opozice pořádala veřejná shromáždění = bankety (kampaň za volební reformu)
• únor 1848 – jeden z banketů zakázán  = demonstrace a povstání proti králi = svržení krále Ludvíka Filipa Orleánského a vyhlášení republiky = vytvořena prozatímní vláda  – ta zřídila národní dílny, které měly odstranit nezaměstnanost – poskytly práci asi 100 000 dělníkům a vyhlásila volby (právo měli všichni dospělí muži) = zvítězila Strana pořádku = zrušení národních dílen, zrušení všeobecného hlasovacího práva =  červnová revoluce (poprvé v dějinách bojuje dělnictvo proti buržoazii o politickou moc) = revoluce byla potlačena vládním vojskem (velitel: Cavignac) = 10 000 lidí bylo zabito, mnoho lidí odsouzeno k smrti nebo k deportaci na galeje
• 1848 přijata nová ústava – prezidentem republiky zvolen synovec Napoleona – Ludvík Bonaparte (dal sliby dělníkům)
• 1851 si Ludvík nechal protiústavně prodloužit moc na 10 let, 1852 se nechal prohlásit za císaře (Napoleon III.) = 1852 – 1870 byla Francie označována za druhé císařství
• vznik bonapartismu = systém vlády, který spojuje oba Napoleony = císařství a sílu vojska

Německo

Cílem revoluce bylo sjednocení Německa a vyhlášení ústavy

• březen 1848 – na venkově propukly vzpoury dělnictva, které se rozšířili do hl. města Pruska –  Berlína = vznik revoluce
• pruský král jmenoval liberální vládu – byl svolán německý parlament (sněm) do Frankfurtu nad Mohanem = FRANKFURTSKÝ SNĚM, kde společně jednali panovníci Německa o možném sjednocení
• pozván i Fr. Palacký, ten však svou účast odmítl = odmítl i připojení k Německu a vyjádřil přání zachovat Rakousko

Německé národní hnutí mělo 2 směry:

1. vytvořit Velkoněmecko = sjednotit všechna území německy mluvících zemí – i Rakousko a Čechy
   
2. vytvořit Maloněmecko = německé státy v čele s Pruskem
   

• na sněmu se dále projednávalo zrušení poddanství a občanské svobody
• panovníci však byli neochotni ke sjednocení = pruský král sněm rozehnal vojskem = Německo sjednoceno až 1871

Rakousko

• březen 1848
• příčiny: proti absolutismu, feudalismu a mnohonárodnostnímu složení státu = v Rakousku byly nespokojeny národy, které se nepodílí na moci (Slované 17 mil., Němci 8 mil., Maďaři 5 mil.)
• revoluce ve Vídni – císař reagoval sesazením Metternicha a slíbil ústavu a svobodu tisku => Ferdinand I. (V.) Dobrotivý
• vydána „oktrojovaná ústava“ = vnucená – neubírala císaři žádné pravomoci
• svolán ústavodárný říšský sněm

Čechy

• snaha českých politiků získat podíl na vládě v rámci Rakouska
• 11. března 1848 radikální demokraté svolali lidové shromáždění do Svatováclavských lázní – předtím sdruženi v tajném spolku Repeal (podle Irské protianglické skupiny) – členi byli mladí přátelé, studenti, kterým se nelíbila politika – představitelé: Emanuel Arnold, Karel Sabina, J. V. Frič, Vilém Gauč
• účast asi 3000 lidí
• projednávaly se zde požadavky pro císaře:

1. 1. státoprávní požadavky (samostatnost Čech v rámci Rakouska, zřídit obecní zastupitelstva a soudy)
   2. národnostní požadavky (rovnoprávnost čj a nj v úřadech a na školách)
   3. liberální požadavky (svoboda tisku, zrušení cenzury, svoboda shromažďování, svoboda náboženství)
   4. sociální požadavky (zrušení roboty, zlepšení postavení dělníků)
   5. vojenské požadavky (omezit vojenskou službu na 4 roky, vytvořit národní gardy)

• ustanoven národní výbor, který měl vypracovat petici pro císaře -odpovědí císaře byl tzv. „Kabinetní list“, ve kterém císař sliboval nápravu – lid byl ale zklamán => radikalizují se lidové síly (hlavně na venkově) – vznikají národní gardy (studentské legie).
• významným směrem byla také liberální buržoazie s vizí austroslavismu (existence českých zemí v rámci RAK) – představitelé: Fr. Palacký, F. L. Rieger, K. H. Borovský

Červen 1848 SLOVANSKÝ SJEZD v Praze s cílem vyřešit postavení Slovanů v rámci RAK

• účastníci: české země, rakouští Slované, Poláci, Rusové
• Windischgrätzovo vojsko napadlo klidnou manifestaci zbratřovací mše na Koňském trhu – přerušení sjezdu – boje na barikádách  – tzv. Pražské červnové povstání (12. – 18.6) povstání nakonec poraženo i kvůli nejednotě názorů
• hlavní účastníci: studenti a mladí dělníci – zatýkáni
• září 1848 – zrušeno poddanství (robota) za výkup – velmi oslavováno (dodnes svatováclavské posvícení)
• 6. říjen – povstání ve Vídni (proti Windischgrätzovu zásahu proti Maďarsku) – císařský dvůr uprchl do Olomouce, Vídeň opustil i ústavodárný sněm – utekl do Kroměříže
• listopad 1848  povstání poraženo – vyhlášen výjimečný stav a teror
• odstoupil dosavadní panovník, na jeho místo nastoupil tehdy osmnáctiletý František Josef I., který zaujímal ostře protirevoluční stanovisko a snažil se revoluci zlikvidovat
• 1849 bylo v Praze odhaleno Májové spiknutí – radikálové připravovali ozbrojené povstání = 60 účastníků bylo zatčeno – mezi nimi Arnold, Sabina, Frič = vydáno 25 rozsudků smrti – ty však nebyly vykonány => nakonec byli amnestováni
• vyjímečný stav trval do roku 1853 – v té době K. H. Borovský zatčen a odvezen do Brixenu

Maďarsko + Slovensko = UHRY

• působilo Slovenské národní hnutí – Ľudovít Štúr a Maďarské národní hnutí – střední šlechta, Lájoš Kossúth, Sándor Petöfi
• odpor uherských stavů proti habsburskému centralismu
• ovšem zároveň spory mezi Slováky X Maďary
• 17. března 1848 vytvořena nezávislá uherská vláda
• zrušeno poddanství
• květen1848 se v Liptovském Mikuláši sešli představitelé Slovenského národního hnutí a přijali zde svůj program „Žiadosti Slovenského národa„ – žádali rovnoprávnost Slováků, volební právo a slovenštinu na úřadech a ve školách, žádali půdu rolníkům a občanské svobody (Štúr, Hodža, Kráľ, Ján Rottarides)
• Maďaři však Žiadosti odmítli – vyhlásili stanné právo, vydali zatykač na vůdce Slovenského národního hnutí – ti utekli do Čech = Štúr, Hurban, Hodža
• Rakousko připravuje úder proti Maďarům – využívalo spory, které měli se Slováky
• Slováci vytvořili dobrovolnické sbory na prosazení svých požadavků = Vídeň je použila v boji proti Maďarsku, za to slibovala uznání požadavků
• 1849 Maďaři vyhlásili samostatnou republiku – 1. prezident LÁJOS KOSSUTHovšem utlačoval nemaďarské národy jako Slováci, Ukrajinci, Chorvati, Rumuni, Srbové
• srpen1849 byli poraženi Maďaři u Világoše – Rakousku proti Maďarům pomohl ruský car Mikuláš I. => znovu nastolen pořádek, Rakousko obnoveno

Lajos Kossuth (1802 Monok – 1894Turín) – maďarský reformní politik a spisovatel, nejvýznamnější představitel Maďarské revoluce 1848 – 1849.

Jako člen uherského sněmu prosazoval protivídeňskou politiku. 1837 – 1840 byl vězněn. Po propuštění se stal vůdcem maďarské opozice a využíval program Istvána Széchenyiho. Během revoluce byl předsedou Výboru pro ochranu vlasti, 14. dubna 1849 vyhlásil detronizaci Habsburků a nezávislost Uherska, poté byl zvolen prezidentem a uskutečnil řadu reforem. Po porážce revoluce až do smrti žil v emigraci = v Turecku, Velké Británii a Itálii. 1862 vypracoval plán podunajské konfederace národů jihovýchodní Evropy. Od 1871 se stavěl za české státoprávní požadavky. Po celý zbytek života hledal cesty k obnovení maďarské samostatnosti. 1894 ve věku 92 let umírá v Turíně. Dnes je v Maďarsku brán jako jeden z nejvýznamnějších představitelů boje za samostatnost a svobodu.