Mezinárodní situace na přelomu 19. a 20. století

Imperialismus a kolonialismus

• imperialismus = expanzivní politika vyspělých evropských států nad méně vyvinutým obyvatelstvem
• kolonie = dobyté či obsazené území zcela podřízené mateřské zemi – měly hospodářský význam – suroviny = nerostné bohatství (diamanty, zlato, kaučuk, slonovina), odbyt výrobků, vývoz kapitálu ale také vojenský význam
• na konci 19. století byl svět rozdělen na mateřské země a kolonie = pokročilé a zaostalé = ovšem snaha o přerozdělení moci = boj o kolonie
• koloniální velmoci = Velká Británie, Francie, Portugalsko, Německo, Belgie, Španělsko, USA, Holandsko, Japonsko
• nejdříve drobné spory (Anglie X Francie o Horní Nil, Nizozemí X Anglie o jižní Afriku

Podmanění Afriky

Střed Afriky byl neprobádaný, neznámý. Mezi nejznámější objevitele patří Livingstone, Stanley nebo Čech Emil Holub. Za nimi přicházeli do Afriky misionáři, obchodníci, vojáci a úředníci.

• samozřejmě vzpoury domorodého černošského obyvatelstva proti kolonizátorům = krvavá porážka domorodců
• Belgie – belgický král Leopold II. vytvořil mezinárodní africkou společnost – zakládala četné osady v oblasti Kongo
• Francie – Alžír, území v oblasti východní a střední Afriky, Madagaskar, Seyšely, Komory, oblast Tichomoří
• 1898 – válečný konflikt – britská vojska se srazila s Francouzi na horním toku Nilu u obce Fašáda = kompromis = velmoci si rozdělily sféry vlivu (Anglie uznala nárok Francie na Alžír a Maroko, Francie uznala britskou okupaci Egypta)

V roce 1904 Francie a Británie uzavřely srdečnou dohodu („entente cordiale“) o rozdělení sfér, nebudou si škodit.

• 1886 byl na jihu Afriky založen Johannesburg (ležící v kraji Transvaal) z důvodů objevení zlata v Transvaalu = toto území ovládáno Holanďany
• 1899 – 1902 probíhala na jihu Afriky lokální válka mezi Brity a Búry – potomci původních Nizozemských kolonistů  = „Búrská válka“ =  válka o naleziště diamantů a zlata (Transwaal a Oranžsko) = Britové použili taktiku spálené země, provedli kruté vítězství (vytvořili zde jeden z prvních koncentračních táborů) = Britové zvítězili a Transwaal a Oranžsko připojili ke svému území. Němci veřejně podporovali Búry
• 1910 vznikla Jihoafrická unie = rasistický stát (apartheid) pod vedením VB = začíná Anglicko – Německé soupeření – nepřátelství
• v Severní Africe měli Britové pod svou kontrolou Egypt, který chtěli udržet hlavně kvůli Suezskému průplavu
• Německo – jihozápadní Afrika – Namibie, Togo, Kamerun

Asie

• na Čínský trh se snažili proniknout všichni – snaha ovládnout Mandžusko

Čína měla vliv v Koreji. O Čínu měly zájem USA, Anglie a další Evropské země. O Čínu se také zajímala další imperiální velmoc – Japonsko. Zájem o Čínu mělo i Rusko, které vlastnilo železnici vedoucí přes Čínské území. Rusko a Británie spolu vedly spory také o Persii (dnešní Írán) a Afghánistán. V Indii vládli Britové. Ti určili Indii za svou korunní kolonii – 1858. 1877 byla Britská královna Viktorie prohlášena Indickou císařovnou.

BALKÁN

• „sud střelného prachu“
• 1878 – Balkánská krize
  • v 70. letech 19. století zde vypuklo protiturecké povstání (krutě potlačeno)
  • začíná se zde angažovat Rusko (v rámci protiturecké politiky)
• 1877 – 1878 = Rusko-Turecká válka – vítězí Rusko a uzavírá mír v San Stefanu = Turecko musí uznat autonomii „Velkého Bulharska“ pod ochranou Ruska
• ALE znepokojení N+R-U+ AN = na Berlínském kongresu Bismarck zamezil ruské vměšování na Balkáně
• Turci museli souhlasit s nezávislostí Srbska, Černé Hory a Rumunska
• za výhodné sjednání dostala Anglie od Turecka Kypr a R-U Bosnu a Hercegovinu (1908 anektována) = STABILITA na Balkáně ALE ne nadlouho = náboženská, jazyková a národnostní nesourodost

1. Balkánská válka – 1911 – 1912

• balkánské státy využili oslabení Turecka (po válečném střetu s Itálií o Kyrenaiku)
• Bulharsko + Srbsko + Černá Hora + Řecko X Turecko = poraženo a nuceno odstoupit evropská území (kromě Istanbulu)

2. Balkánská válka – 1913 = spory mezi vítězi

• Srbsko + Černá Hora + Řecko + Turecko X Bulharsko = Bukurešťský mír – Bulharsko uznalo nárok Srbska na Severní Makedonii – Řecku odstoupena Jižní Makedonie, Rumunsku Jižní Dobrudža a Turecko získalo Drinopol

Vývoj Ruska

• 1861 – zrušení nevolnictví – 2/3 mužiků marně hledali jiný druh obživy – mnoho nezaměstnaných = nespokojenost = vzpoury – vznik ruského radikalismu (např. Michal Barunin) – snaha o reformu ruské společnosti – zavedení místní, krajské a zemské samosprávy, rozšíření škol, posilování armády a námořnictva ALE obrovské společenské rozdíly: postavení rolníků = postavení otroků
• 1881 – zavražděn car Alexandr II. = nastupuje Alexandr III. – sociální nespokojenost širokých vrstev + náboženské nesnášenlivosti, rasové nepokoje (pogromy)

První ruská revoluce

• 1900 – Rusko získalo na Číně celé Mandžusko – válka Rusko X Japonsko  1904 – 1905 = Rusko-japonské války – Japonsko zaútočilo na Port Artur a Vladivostok – Rusko na souši i na moři (u Cušimi) prohrálo =  Mandžusko formálně vráceno Číně – válka odhalelila hospodářské slabosti samoděržaví
• 1905 – průvod dělníků s ženami a dětmi (200 000 lidí) v Petrohradě s cílem dojít k carovu Zimnímu paláci – chtěli cara požádat, aby ulehčil jejich utrpení – průvod rozehnán střelbou = živelné bouře, demonstrace, plenění statkářských sídel = car vydal manifest, kterým zřizoval státní dumu jako zákonodárný orgán = ruský parlament = SNAHA O REFORMY
• Rusko se vydalo parlamentní cestou, kterou ovšem nehodlaly respektovat levicové revoluční strany (bolševici a jejich Revoluční sociálně-demokratická dělnická strana vedení V.I. Leninem) ani pravicové strany (monarchisté)
• vláda silné osobnosti – Petr Arkaďjevič Stolypin – občanské svobody, zemědělská reforma, parlamentarismus, politický a společenský život

První světová válka odhalila velmi rychle politickou i hospodářskou slabost carského samoděržaví. V březnu 1917 dochází ke svržení cara, vyhlášení buržoazně-demokratické republiky a ustavení prozatímní vláda a v listopadu 1917 probíhá Velká říjnová socialistická revoluce – odstranila carismus = k moci se dostává vláda krajního socialismu (V.I.Lenin). Cíl Lenina při VŘSR: připravit ozbrojené povstání, ale Kerenskij prosazoval opatrnější postup – postupná likvidace revoluce. 6.11. 1917 prozatimní vláda začala uplatňovat opatření proti povstání. Rudé gardy, vojáci, námořníci v dělnických čtvrtích vydávaly zbraně obyvatelstvu. Z křižníku Aurory se vysílala výzva všem revolučním organizacím k zahájení povstání – útok proti Zimnímu paláci, kde sídlila buržoazní Prozatímní vláda – svržena a nastolena Leninova vojenská diktatura.Vzniká Sovětské Rusko.

Vznik koalic

Mezi příčiny první světové války bezpochyby patří také vytvoření koalic = spolků a rozdělení světa na bloky, mezi nimiž panovalo nepřátelství.

• určující konflikt v mezinárodních vztazích = Německo – francouzský konflikt = Německo se snažilo udržet Francii v izolaci
• 1873 vznik spolku 3 císařů Rakousko-Uhersko + Rusko + Německo proti dalším státům
• Anglie trvala v 19. st. na politice „skvělé osamocenosti“
• 1879 – Dvojspolek = R-U + Německo
• 1882 – Trojspolek (Ústřední mocnosti) = R-U + Německo + Itálie
• 1907 – Dohoda = AN + FR + RUS
• vznik mocenských nepřátelských bloků
• Helgolandská dohoda – výměna ostrova Helgoland (Něm.) v Severním moři za ostrov Zanzibar (Ang.) u východního pobřeží Afriky – snaha Německa sblížit se s Anglií

Další určující vlivy počátku 20.st.

Pacifismus (odmítání války) – válka je označována za nelidský, zbytečný, nemorální a nemoderní způsob řešení konfliktů.

• 1899 – první mezinárodní konference o odzbrojení v Haagu (zde byl přijat zákaz používání otravných látek) – ustanoven Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (pro řešení mezinárodních konfliktů – řešení jednáními a kompromisy)
• 1910 mírový kongres ve Stockholmu (prosazuje mobilizovat mírové síly, angažovanost vědců, zavedena Nobelova cena míru)
• 1914 po vypuknutí války sociální demokracie opustila protiválečnou politiku a podlehla nacionalismu a šovinismu

Dělnické hnutí

Eduard Bernstein (*1850 †1932) – 1899 publikoval teoretický spis o evolučním socialismu. Byl ovlivněn Marxem a britským fabiánským hnutím, které odmítalo násilí revolucí. Bernstein revidoval marxismus a zastával reformní cestu k socialismu. Byl přesvědčen o přizpůsobení Marxových záměrů sociálním, politickým a ekonomickým podmínkám doby, které se od dob Marxe († 1883) změnily. Bernsteinovy názory byly však tvrdě odsouzeny ortodoxními Marxisty.

Koncem 19. století se v socialistickém hnutí objevil „levý směr“ vycházející z marxismu (také chtěl marxismus aktualizovat). Ve Francii byl představitelem levého směru Jean Jaurés. V popředí levého směru však stálo Rusko s početnou skupinou profesionálních revolucionářů v čele s Vladimírem Iljičem Leninem. Lenin (*1870 †1924) kritizoval Bernsteinovy názory (revisionismus, oportunismus) kvůli ztrátě revoluční perspektivy. Nelíbilo se mu odmítání „diktatury proletariátu“. Zastával budování bojeschopné strany, ve které není důležitá masovost, ale jednotný názor a kázeň. Snažil se vytvořit stranu jako předvoj dělnické třídy. Myslel si, že imperialismus spěje k zániku a že se jedná o poslední fázi kapitalismu.