Český stát za posledních Přemyslovců ve 13. st.

Publikováno | Autor:
  • ve 13. st. byl Český stát součástí Římské říše
  • ČS dosáhl největší územní rozlohy (od Krkonoš až po Jadran) a největší politické úspěchy
  • docházelo k německé kolonizaci a zakládání měst

Přemysl Otakar I. (1197 – 1230)

  • při svém nástupu na český trůn musel překonat roztříštěnost a krizi českého státu
  • upevnil moc státu, čemuž napomohl problematický vývoj v okolních zemích (v Polsku a Německu)
  • zasahuje do vývoje v Německu, kde jsou rozpoutány boje o trůn (mezi Štaufy a Welfy) – podporuje Fridricha II. (vnuka Fridricha Barbarossy) – ten mu udělil bulu: Zlatá bula sicilská (1212)
  • opatřena pečetí sicilského krále (Fridrich ještě neměl císařskou pečeť)
  • potvrzovala, že český stát není říšským lénem
  • říše bude uznávat jen toho panovníka českého státu, který byl zvolen v Čechách
  • přiznávala českému panovníkovi právo dědičnosti královského titulu (o volbě českého krále rozhodují čeští stavové a německý císař toto jen formálně potvrzuje)
  • – určeny závazky vůči říši: český král se zúčastní říšských sněmů, které se budou konat v blízkosti českých hranic (v Bamberku, Merseburku a Norimberku),
  • český král dělá ve sněmu císaři číšníka
  • za vlády Přemysla Otakara I. se změnil znak českého státu z plamenné orlice na českého lva (stříbrný v červeném poli)
  • Přemysl zavedl primogenituru (právo prvorozenectví), tj. vládnout má vždy prvorozený syn dosavadního panovníka (proti možným sporům).
  • za jeho vlády postupně vzrůstá moc církve (biskupa) v Čechách
  • jeho dcera Markéta se provdala za dánského krále Waldemara a stala se oblíbenou panovnicí. V Dánsku ji nazvali Dagmar (= Jitřenka lepšího života)
  • další dcera Anežka česká – založila řád křížovníků s červenou hvězdou (péče pro chudé a nemocné)
  • po smrti Ot. I. nastupuje jeho syn Václav I.

Václav I. (1230 – 1253)

  • nadaný a energický panovník, ctitel zábav až rozmařilého života
  • učinil z českého království jeden z předních státních celků střední Evropy = cizinci přivolaní z Německa (v Brně, Praze, Olomouci)
  • dochází k rozvoji kolonizace venkova a k zakládání nových měst (hlavně trhových)
  • stavba nedostupných hradů
  • v Praze vznikla židovská osada a němečtí kupci si založili cizineckou obec (v Poříčí)
  • vznikla nová svatohavelská čtvrť, Staré město Pražské a městská osada Malá strana (1257)
  • gotické stavby: Annenský klášter v Praze, hrad na Zvíkově, cisterciácký klášter v Oseku, Vyšším Brodě, staronová synagoga v Praze…
  • r. 1241 v bitvě u Lehnice (Slezsko) úspěšně odrazil útok Tatarů, kteří plenili Polsko, Uhry, Slovensko a Moravu
  • během jeho vlády boj o dědictví babenberské
  • na počátku 13. století si vymohlo svobodu podle kanonického práva církve duchovenstvo –  zápas mezi králem a pražským biskupem (s převahou krále)
  • církev zakládala četné kláštery (řád benediktinský, cisterciácký, templářský, premonstrátský,…)
  • vznik žebravých řádů
Šlechta za vlády Václava I.
  • ovlivněni německým živlem
  • na dvoře sídlila rytířská vzdělanost
  • šlechta si stavěla hrady na těžko dostupných místech a dávala si německá jména (Rožmberkové, Valdštejnové, Švamberkové, aj…)
  • užívala erbů podle cizích vzorů, emancipovala se od panovníka
  • vyšší šlechta se spojila s nižší šlechtou => svobodní lidé, měli osobní nezávislost
  • šlechta a panovník tvořili tzv. ozbrojenou vrstvu
  • toužila mít podíl na moci
  • výsadní postavení šlechty dalo základ zemskému právu

Přemysl Otakar II. (1253 – 1278) – král železný a zlatý

  • velice nedočkavý usednutí na trůn – v patnácti letech se spolčil se šlechtou, která ho využila ke svým záměrům svrhnout dosavadního krále.
  • Přemysl II. byl nazýván králem železným (vojenská síla) a zlatým (bohatství, těžba stříbra u Jihlavy).
  • Přemysl II. se výhodně oženil s dědičkou rakouských zemí Markétou Babenberskou, čímž připojil k ČS Horní a Dolní Rakousy – o toto, ale také o jiná území vedl spory s uherským králem Bélou IV. = bitva u Kressenbrunnu (1260) –  Přemysl zvítězil a připojil další území (Štýrsko, Kraňsko, Korutany = středoalpské země), čímž se dostává téměř až k Jadranskému moři.
  • podnikl křížovou výpravu proti pohanským Prusům do Pobaltí (1255 a 1267) – získal podporu papeže
  • v Pobaltí založil město a hrad Královec (něm. Königsberg, rus. Kaliningrad; dnes Ruské území).
  • připojil také Chebsko (patřící Štaufům)
  • hospodářský rozvoj a kolonizace českého území (zval německé kolonisty)
  • založil 25 nových měst s plánovitě budovanou hospodářskou, správní a obrannou soustavou (např. Kolín, Chrudim, Čáslav, Písek, České Budějovice aj. ( – tím ukázal Rožmberkům panovnickou moc)
  • nechává stavět i hrady (Bezděz, Zvíkov) a kláštery (Zlatá koruna v jižních Čechách)
  • chce oslabit moc a vliv šlechty – šlechta se dostává do opozice vůči panovníkovi (nejen v Čechách – stejný postup všude)

Přemysl Otakar II. zatoužil i po císařské koruně, doufal, že po vymření Štaufů by jí mohl získat. Kurfiřti se však obávali jeho moci a jeho ambicí, a tak zvolili císařem Rudolfa Habsburského (z Habichtsburgu nad Aarou – ve Švýcarsku, tehdy součástí říše = bezvýznamný hrabě). Rudolfa podporoval i papež (za slib, že nebude usilovat o získání Itálie). Přemysl Otakar II. se však s porážkou nesmířil, tuto volbu ignoroval a nepožádal Rudolfa o udělení léna na rakouské země (patřily Říši) a nesložil Rudolfovi hold, což se stalo záminkou ke sporu a válce. Nyní se však ukázala Přemyslova neprozřetelnost, když proti sobě namířil šlechtu. Ta mu teď totiž nepomohla, a tak se proti nejen české, ale i německé šlechtě v čele s Vítkovci (Rožmberkové) tvrdě postavil. Nejprve se snažil smířit s Rudolfem, což mu přineslo ztrátu rakouských zemí a Chebska. V opozici proti Rudolfovi svedl bitvu uDürnkrutt = Suchých Krut (bitvu na Moravském poli, r.1278), kde jej šlechta opustila a tak byl poražen (zrádcem byl Milota z Dědic). Přemysl Otakar II. v této bitvě padl.

Vítězný Rudolf Habsburský se zmocnil alpských zemí a na 5 let ovládl Moravu.

Braniboři v Čechách

Český trůn však zůstal prázdný – synovi Přemysla Otakara II. bylo jen 7 let = Rudolf udělil Čechy do správy Ottovi Braniborskému (na 5 let) – byl strýcem a poručníkem Václava.

Léta „Braniborů v Čechách“ byla pro český národ velmi zlá, docházelo k drancování země, loupení, vypalování, zločinnosti a neúrodě (=> hladomor, epidemie). Václav byl vězněn na Bezdězu se svojí matkou (ta utekla). Pak byl vězněn v Braniborech, kde se mu nedostalo žádného vzdělání.

Česká šlechta se však spojila s městy, vyhnala Branibory a vykoupila Václava za 20 000 hřiven stříbra.

Václav II. (1278 – 1305)

  • za vlády Václava II. se Čechy staly centralizovanou monarchií, došlo k rozmachu země
  • nejdříve měl Václav rádce Záviše z Falkenštejna z rodu Vítkovců, později si vzal jeho matku Kunhutu
  • v roce 1300 vydal Ius regale montanorum (právo těžit horu), čímž ustanovil poplatek plynoucí do státní pokladny (regál) za těžbu.
  • byl ražen pražský groš (ve Vlašském dvoře u Kutné hory) – oblíbený v celé Evropě
  • Václav II. podporoval vzdělanost a kulturu; uvažoval dokonce i o založení university
  • byl úspěšný i v zahraniční politice, a to natolik, že z Čech se stala velmoc.
  • v roce 1300 vymřela přímá linie rodu Piastovců, vypukly tam boje a hádky, a proto se polská šlechta zasloužila o zvolení Václava II. polským králem – upevněno sňatkem s polskou princeznou Eliškou Ričenzou.
  • v roce 1301 vymírá rod Arpárovců v Uhrách, a tak Václav II. získal i uherskou korunu (pro syna Václava (III.) = vzniklo velké českopolskouherské soustátí, které vyvolalo odpor říše a papeže (uherským panovníkem byl Karel z Anjou).
  • Albrecht Habsburský žádá Václava, aby se vzdal Uher a Polska – podniká neúspěšný vpád do Čech

Václav III. (1305 – 1306)

  • syn Václava II., Václav III. vládl jen krátce, a to pouhý jeden rok
  • nastoupil, když jeho otec zemřel na tuberkulózu v roce 1305. V té době mu bylo pouhých 16 let. Vzdal se Uher a v následujícím roce chtěl podniknout tažení do Polska proti části tamní odbojné šlechty, ale 4. srpna 1306 byl v Olomouci ubodán (byla to asi politická vražda iniciovaná Říší).
  • nastala doba bezvládí

Smrtí Václava III. v jeho 17-ti letech vymřel rod Přemyslovců po meči, resp. žil jeden muž z přemyslovského rodu, ale byl to levoboček Přemysla Otakara II. a neměl žádných práv.

Do roku 1310, kdy nastoupili na český trůn Lucemburkové vládli v Čechách zmatky a boje o trůn. Císař si dělal nároky pro svého syna Rudolfa Habsburského, který se oženil s Eliškou Rejčkou, ale při obléhání ČS byl zavražděn. Na českém trůně rovněž chvíli pobýval Jindřich Korutanský, který se oženil s Annou Přemyslovnou, sestrou Václava III. Ten byl ale neschopným vládcem trpěným šlechtou jen krátce.