Po zmatcích způsobené smrtí posledního Přemyslovce a zápasem o český trůn se situace uklidnila nástupem nového římského císaře (Jindřicha VII. Lucemburského) = na český trůn nastoupil jeho syn Jan Lucemburský  = podmínkou však byl Janův (14) sňatek s Eliškou Přemyslovnou (18), sestrou Václava III. Jan dobyl Prahu bez krveprolití a Jindřich Korutanský uprchl z Čech.

Jan Lucemburský (1310 – 1346)

• vychován na francouzském královském dvoře
• šlechtou byl zvolen za následující ústupky: šlechtické statky jsou nezdanitelné, cizinci nebudou obsazováni do úřadů, šlechta nemá vojenské povinnosti mimo hranice státu, omezení „odúmrtě“ = vymře-li rod po meči, jeho majetek nepřipadá panovníkovi, nýbrž ženě nebo nepřímému dědici = tzv. inagurační diplom

• Jan se dostával do sporů s ambiciózní šlechtou, která byla reprezentována Jindřichem z Lipé (milencem Elišky Rejčky). Také Eliška Přemyslovna měla spory s Eliškou Rejčkou = po 10 letech Jan již nebyl schopen čelit tlakům šlechty a Elišky Přemyslovny, ocenil schopnosti Jindřicha z Lipé a udělil mu správu Čech – sám odešel – zpět se vracel jen pro peníze na války – když pak peníze docházely, dával do zástavy královské statky
• Jan Lucemburský byl nazýván „král – cizinec“, „král – diplomat“ nebo „poslední rytíř“
•  rozšířil území českého státu, trvale získal od císaře Chebsko a v roce 1335 téměř celé Slovensko. Polský král Vladislav I. odstoupil Janovi téměř celé Slezsko (Vladislav chtěl sjednotit stát, ale Jan Lucemburský si dělal nároky na polský trůn, za odstupné odstoupil). Dále Jan získal  Budyšínsko a Zhořelecko a neúspěšně se pokoušel získat Tyrolsko a italská města
• Jan se snažil pojistit postavení svého syna Karla (30), a tak roku 1346 prosadil volbu Karla za římského krále
• zemřel v bitvě u Kresčaku
• narodil se roku 1316 v Praze jako syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny
• původně se jmenoval Václav
• ve třech letech byl navždy odebrán matce – do svých sedmi let pobýval na Lokti a na Křivoklátě
• v sedmi letech poslán do Francie – vychován a vzdělán – Václavovi učitelé byli vzdělaní kněží
• ve 12ti letech navštěvoval přednášky na universitě v Sorboně (zde měl kontakty se vzdělanci)
• učil se jezdit na koni, rytířským způsobům, dvorským způsobům a diplomacii
• francouzský král Karel IV. byl jeho strýcem, podle něj při biřmování přijal mladý Václav jméno Karel. – od něj získal kulturní a vladařskou inspiraci (pobyt trval 7 let).
• po odchodu z Francie pobýval v Lucembursku a v Itálii, kde chtěl jeho otec založit Lucemburské panství (ovládl 20 měst s hlavním sídlem v Parmě). V Itálii získal další zkušenosti se správou území, byl skoro otráven (naštěstí se postil). Založil pevnost Monte Carlo; seznámil se s humanisty (Petrarca)
• v roce 1333 přijel Karel do Čech – navštívil hrob své matky na Zbraslavi – později popsal Čechy po svém příchodu jako velmi zubožené, zpustlé, ve špatném stavu, píše, že zde našel rozchvácené statky, na lesích cestách viděl lapky (loupežníky).
• v roce 1334 mu otec udělil titul Markrabě moravský – spravuje nejen celou Moravu, ale i Čechy.
• chtěl zavést pořádek, hledá proto oporu v české šlechtě a v církvi a ev městech (Kutná Hora, Jihlava, Praha).
• nejdříve se zbavil lapků (konal proti nim výpravy a krutě je trestal).
• vykoupil panství a opravil královský palác
• roku 1346 se stal římským a českým králem Karlem IV., o rok později 1347 je korunován na českého krále ve svatovítské bazilice a 1355 je kardinálem korunován na císaře v Římě (korunovace spojena s Římskou jízdou)
• dal si za cíl obnovit český stát a povznést hlavní město Prahu, sídlo českého a římského panovníka (Praga caput regni = Praha hlava království – napsáno na městské radnici). Praha měla v této době více obyvatel než Norimberk i Londýn (40 000 obyvatel). 1338 staví radnici na Starém městě, 1348, zakládá Nové město pražské s centrem na Václavském náměstí – Koňský trh. Další náměstí: Dobytčí trh (dnes Karlovo náměstí), Senný trh. Nové město pražské bylo obehnáno hradbami, byly zbudovány 4 hlavní brány. Praha = město řemeslníků a obchodníků, vznikaly zde kostely. Karel chtěl vytvořit z Prahy „nový Jeruzalém“ – byl zbožný křesťan.
• 1344 byla započata stavba Svatovítské katedrály, na místě bývalé rotundy z 10. století a baziliky z 11. století – katedrála se stala sídlem biskupa a arcibiskupa (tří až pětilodní chrám, byl zde věnec kaplí, velká schrána nad hrobem sv. Václava, hrobka pro Přemyslovce a Lucemburky). Stavělo se podle francouzského stylu (na stavbě se podílel Matyáš z Arrasu, Petr Parléř z Gmündu a jeho synové. Katedrála však nebyla dostavěna (tak se stalo až v roce 1929 – dostavěny 2 věže).
•  1344 v Praze založeno arcibiskupství (povýšeno biskupství) – prvním arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic – podřízen pouze papeži, měl právo korunovat českého krále.
• církevní politika: vzrostl počet klášterů a církevních řádů – např.benediktinský klášter Emauzy = „Na Slovanech“, nové kostely (kostel Panny Marie Sněžné na Novém Městě)
• 1348 byla v Praze založena Universita Karlova, která obsahovala všechny čtyři fakulty (svobodných umění, lékařská, bohoslovecká, právnická) – výuka probíhala v domech zvaných koleje
• 1357 – Karlův most – postaven na místě bývalého Juditina mostu strženého povodní – 516 m dlouhý, skládá se z 16ti oblouků, říkalo se mu také Kamenný most. Zakončen Staroměstskou mosteckou věží (gotická).
• dále Karel nechal potavit Královský palác, Hladovou zeď (aby dal práci chudině), hrady jako sídla panovníků a šlechty
• nechal zbudovat též Karlštejn (císařské sídlo) – měl chránit korunovační klenoty římské říše (součástí Karlštejna  Kaple sv. kříže -stěny jsou zdobeny nástěnnými obrazy mistra Theodorika zdobené drahými kameny a zlatem
• za jeho vlády vrcholí gotické umění
• zakládal také vinice v okolí Prahy