Snaha co nejvíce uplatnit český jazyk ve vědě (musí vzniknout terminologie) a také v umění. V této fázi vznikají jazyková a historická díla.
Josef Jungmann
překládá z cizích jazyků do češtiny
vydává Česko-německý slovník
považuje češtinu za rovnocenný jazyk = dokládá existenci ekvivalentů
obroda jazyka je podle něj politickou záležitostí
„Čech je ten, kdo česky mluví.“
František Palacký – 1832 napsal Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě, kde se věnuje našim dějinám od počátku až po rok 1526. Chce v nich zdůvodnit českou existenci a poukázat na přínos Čech pro Evropu.
Pavel Josef Šafařík zachytil nejstarší dějiny Slovanů v knize Slovanské starožitnosti – dokázal bohatost a původnost slovanské kultury
Jan Kollár propagoval slovanskou vzájemnost v publikaci Slávy dcera.
Instituce související s NO
1784 královská česká společnost nauk
1789 akademie výtvarného umění
1806 technika
1811 konzervatoř
1817 Moravské zemské muzeum (v Brně)
1818 Vlastenecké muzeum v Čechách (v Praze)
1823 oficiální historik František Palacký se podílí na vzniku Časopisu českého muzea (ČČM)
1831 Matice česká (František Palacký) – vydává vědecká díla (česká, překlady)
1833 jednota k povzbuzení průmyslu
1845 Měšťanská beseda (později i mimo Prahu)
Divadlo
nejstarším českým divadlem byla Bouda (na Koňském trhu) – hrálo se zde česky – pouze 3 roky – pro dluhy zavřeno a zbouráno
na konci 18. století bylo na náklady hraběte Nostice postaveno Nosticovo divadlo, které v letech 1781 – 1783 koupily české stavy = Stavovské divadlo – hráli zde: Jan Nepomuk Štěpánek, Václav Kliment Klicpera, Josef Kajetán Tyl, aj.
1834 Ochotnické divadlo a Loutkové divadlo (zakladatelem byl Matěj Kopecký)
