Baroko

nenaplnění optimistických představ renesance, náboženské války, 30-letá válka => lidé se upírají více k Bohu, pocit životní nejistoty, pol. 16. stol., mnohým se zdálo baroko groteskní, přehnané, lidé nosili masky, pudrovali se, těžké parfémy, paruky, umělé pihy, bizardní, směšné, vyumělkované, vše je umělé, pocit odcizení

=> vznik v průběhu pozdní renesance ve Španělsku, mystická tvorba – blízko k Bohu

směr v literatuře, architektuře, umění
ponechává si s renesance touhu po poznání, lidé se vrací k víře v Boha, ten jim má pomoci v jejich zoufalém pocitu po třicetileté válce
katolická církev podporuje umění, architekturu, literaturu, jejím prostřednictvím se snaží ovlivňovat člověka, aby se k ní přidal => velikost, mohutnost, ohromit, velkolepost, oslava Boha a jeho velikosti, kontrasty, barvy zlatá a černá, barevné obrazy, sochy jako v extázi, vzhlíží k Bohu, znázornění citových stavů, v pohybu
snaha propojit nebe a zemi, náboženské, silné, setkání s Bohem a jeho dokonalostí
lidská duše touží splynout s Bohem
představy posmrtného života jako věčné radosti, pojetí smrti jako všední záležitosti, snaha se na ni připravit
důraz na detail, kontrast, barvy.

ČESKÉ BAROKO

doba pobělohorská, po pražské defenestraci, 1621 Habsburkové ztrestali odboj popravou na Staroměstském náměstí, nekatolickému obyvatelstvu zabavili majetek, museli buď přejít ke katolictví nebo opustit zemi, odchod nekatolické inteligence
rozdělení české literatury na dva proudy – exulantskou (zahraniční) a domácí
domácí spojena s katolictvím, podporovala rekatolizaci
úpadek literární, kulturní, vzdělanci nuceni k emigraci, chybí i čtenáři
vše pod dozorem jezuitského řádu
oslabení českého jazyka, poněmčování v důsledku vlády Habsburků, hlavně za Marie Terezie a Josefa II.

barokní tvorba u nás:

převládá náboženská tvorba – duchovní písně, kázání, legendy
naučná literatura – historická
snaha o jasné vyjádření myšlenky díla, přibližování ke čtenáři, snaha o pokatoličtění obyvatelstva
kulturní rozvoj řídí Jezuité, divadlo má sloužit také jako agitační prostředek

vrcholná postava exulantské literatury a celého českého baroka
kněz a učitel Jednoty Bratrské, náboženská a politické perzekuce, donucen opustit zemi, snaha bojovat proti habsburské moci
studoval v Německu díky svému nadání, biskup jednoty bratrské, pedagog, filosof, literát, historik, teolog, spisovatel, jazykovědec, politik
psal česky, později latinsky, po emigraci psal většinou latinsky
na přelomu renesance a baroka, napůl barokní a napůl renesanční autor
1628 opustil zemi, do polského Lešna, tam tvoří, převážně latinsky
obrovské osobní neštěstí, zemřela mu žena a děti, utišení hledá v labyrintu, nakonec mu dochází, že jediné východisko je obrátit se k víře a k Bohu, svět kolem je hrozný.

Osvícenství

hlavní myšlenka pokrok, vývoj, 17.-18. stol., vize pokroku, neustálý vývoj k lepšímu, reakce na absolutistický systém ve Francii
zabývají se rozumem, ale ještě z jiného úhlu než renesance, proč se tak rozumná bytost jako je člověk chová tak často nerozumně, jak očistit lidský život pomocí rozumu, zbavit se nerozumnosti
optimismus, přesvědčení že osvícení rozumem ozřejmí všechny problémy světa a člověka
pomocí rozumu se osvobodit od nespravedlnosti, strachu, bídy, nemocí, válek, aby se to nedělo, člověk je rozumný, schopný to změnit
hrdinou např. Robinson Crusoe, který si vystačil svým rozumem a dokázal vše vyřešit, obstát
napodobování přírody, božské bylo nahrazeno přirozeným
pomoc k rozumovému poznání – encyklopedie, filosofická díla, výtvarná díla jako obraz společnosti
věda nadřazena poezii i próze – nadřazení rozumu, nepříliš populární v tom období
vrcholem osvícenství Velká francouzská revoluce
víra v Boha jako stvořitele, který dál nezasahuje – deismus

Zdroj:http://www.ucseonline.cz

Obrázky: